Jste zde

Budoucnost kolaborativních robotů - hlasové ovládání a gesta

Antonín Vojáček, 23. Říjen 2018 - 20:36

Ovládání kolaborativních robotů prostřednictvím programovacích aplikací (softwarů) či dotykových panelů a tlačítek není příliš uživatelsky efektivní. Budoucnost musí být ve znamení vzájemné hlasové komunikace a rozpoznání gest.

Ovládání robota hlasovými příkazy

Dle mého názoru, bude pro budoucnost kolaborativních robotů již v relativně blízké době důležitá implementace hlasového rozhraní jako pevné součásti každého robota. Blízká a efektivní spolupráce s robotem, který nemá fungovat jen jako osamocená oddělená jednotka, ale jako kolaborativní jednotka doplňující / spolupracující s prací člověka, je bez hlasového ovládání vždy velmi problematická. Jakákoliv nutné použití lidských rukou pro změnu operativní úkon či změnu pozice, která není dopředu "naprogramována", pomocí mačkání nějakých ovládacích tlačítek, dotykového displeje či přímo zatlačením na rameno robota, je z pohledu rychlé a operativní reakce na aktuální požadavky velmi neefektivní. To je to samé, jako by jste měli při nějaké montáži za spolupracovníka neslyšícího. Prostě je možné se s ním znakovou řečí domluvit, ale prostě výhodnější je mluvit a současně moci rukama pracovat. Zvláště v kritických situacích, kdy je nejvíce potřeba pomoci něco přidržet, zašroubovat či naopak uvolnit, obvykle jsou ruce pracovníka zaměstnány a je potřeba předat povel slovně.

Další rovinou je fakt, že i když se nastavení a zprovoznění kolaborativních robotů velmi zjednodušilo a většinu těchto robotů lze snadno ovládat seřazením "piktogramů" úkonů do určitého sledu v softwaru na PC nebo prostřednictvím dotykového panelu, stejně pro jejich operativní použití dohromady s nijak technicky neškolenými pracovníky například u výrobního pásu či v nějakém stolním montážním pracovišti, kde by kolaborativní robot měl nahradit dalšího pracovníka na úkony typu "podrž", "otoč", "přesuň", "ulož do krabice" apod., je nutné jeho ovládání zcela přizpůsobit lidské přirozenosti, což ovládání hlasem / povely jednoznačně je. Není nutné v tomto směru hned realizovat nějaké speciální funkce. V mnoha případech jistě postačí, aby s robotem spolupracující operátor měl na hlavě klasickou bluetooth handsfree sady s mikrofonem a sluchátkem, což zaručí dostatečnou srozumitelnost i v hlučném prostředí a bezdrátově přenášet povely směrem do elektroniky robota a následně zpět od robota k operátorovi posílat hlasová potvrzení či případné jednoduché hlášky o stavu robota, či co se chystá za manévr provést. To mimochodem i zvyšuje bezpečnost práce přirozenou cestou, když operátor bude hlasem dopředu varován robotem před jeho pohyby a tedy i možnými nárazy.

Ve většině případů ani není moc nutné realizovat nějaké složité systémy rozpoznání hlasu a v méně náročných provozech klidně postačí při zprovoznění robota nahrát / přiřadit jednotlivé hlasové povely jednotlivých operátorů daným úkonům (např. povel "podrž" se přiřadí stisku čelistí, povel "otoč vlevo" rotačnímu pohyb v ose 1 směrem proti směru hodinových ručiček apod.). Něco podobného, co například používá již běžně personál prodejen Lidl, kde každý pracovník má na uchu handsfree sadu a práce pracovníků se vzájemně koordinuje.

Robot rozeznávající gesta

Se zvyšující se spolehlivostí a použití algoritmů umělé inteligence, je pak možné jít dál a implementovat kolaborativním robotům již i funkce předpovídání úkonů na základě předchozích zkušeností s podobnými operacemi či přes kamerový systém analyzovat gesta lidského operátora a vhodně jeho práci doplňovat i bez přímých povelů. Tak jako dva sehraní montážníci se často snadno doplňují, aniž by se o tom musely domlouvat, protože již dopředu vědí, co který udělá a jak se potřeba "zrovna teď" pomoci.

Předpokládám, že roboti s již integrovanou vyspělejší umělou inteligencí (AI) již nebude nutné před prvním použitím nijak složitě nastavovat a zprovozňovat. Prostě "po zapnutí napájení" se již budou rovnou zcela sami řídit hlasovými povely a gesty a případně budou schopni prostě po předvedení daných úkolů jiným robotem či lidskou osobou je sami napodobovat a sami si z obrazově-zvukového záznamu utvářet svůj provozní program. Tím by prakticky již postupně odpadli lidští programátoři robotů, protože se prostě při výrobě každého robota implementuje čip neuronové sítě a robot se připojí na internet, kde si načte od jiných podobných po celém napojených světě robotů základní poznatky. Následně poté konkrétní požadované pracovní úkony již sám doučí / odkouká v konkrétním provozu, kde bude nasazen. Podobně jako člověk dostane základní všeobecné znalosti na školách, a pak konkrétní praktické požadavky se v zaměstnáních a i v životě postupně doučuje.

Závěr

Dle mého názoru bude v pracovním procesu postupně nutné provést vhodné těsné sladění spolupráce robotů a lidí (nic jiného dle aktuálního vývoje techniky ani nevidím), což dle mého názoru jednoznačně znamená vylepšení ovládaní všech robotů na úroveň lidské komunikace (použití hlasu a gest). Samozřejmě je tu možnost i opačná, tedy přizpůsobení lidí strojové komunikaci implementací elektroniky do lidského těla, ale v tomto případě doufám, že k tomu nakonec masově nedojde (jen čistě u nějak postižených lidí).