Skříň pro měnič tvořil ocelový rám šířky 0,6m a 2m výšky s plechovými bočnicemi. Chlazení skříně zajistily ventilátory typu Mezaxial ze zadní strany.

Zobrazený měnič 3M413E8001 tvořil s DC motorem pohon vřetene pro soustružnický automat SPS2 25NC. Vlastní stejnosměrný motor typu SB byl mnohokrát umístěn v nepříliš čisté části stroje.

Nejenom výstupní napětí a proud kotvy byly zobrazeny na panelu měniče, ale třetí přístroj měřil budící proud. V horní části skříně jsou vidět desky převodníku napětí kotvy, proudu a podobně, vše galvanicky oddělené.

Bohužel tohle není moc povedená fotka, ale zajímavá. Ukazuje impulzní transformátory vinuté na feritové jádro s dalšími obvody pro úpravu zapalovacích impulsů tyristorů. Ty byly přivedeny stíněnými vodiči od regulátoru. Každá deska obsahovala šest obvodů, což stačilo pro jeden můstek. Proto dvě desky v reverzačním měniči typu E, tedy reverzace přes kotvu. Nyní se pro tento typ měniče používá označení 4Q neboli čtyř kvadrant.  

Zde již je vidět v řízeném reverzačním můstku použití tyristorových modulů, opět produkce ČKD Praha. I tento typ měniče se vyráběl také ve verzi "C", tedy s reverzací přes buzení.

Ovšem už dokázal zvládnout reverzaci přes kotvu i při napětí 440VDC. Jak to dělal? Zajímavě, při plném napětí kotvy pokud přišel požadavek na reverzaci, tedy brzdění, měnič nejprve odbudil motor tak aby se napětí kotvy snížilo na povolenou mez pro reverzaci a pak teprve klasicky zreverzoval kotevní můstek. Prostě vymýšlely se tehdy zajímavé věci a vznikaly situace, kdy se třeba nenastavila správně hodnota minimálního budícího proudu snížená právě o hodnotu pro odbuzení v maximálních otáčkách. Pak pohon při zastavení z plných otáček se nejprve volně dotáčel a až samovolně snížil otáčky a tím napětí kotvy, tak pak teprve "zabral" a zabrzdil.   

Silové rozvody a montáž pojistek byly realizovány použitím silových sběrnicí. S dodržením krytí IP20 uvnitř rozvaděče by měnič nešel jednoduše realizovat. Proto při jakémkoli zásahu nebo měření v systému se musel dávat velký pozor.

Řídicí regulátor celého měniče. Desky s označením KJ byly tzv. štafle", na které se jednotlivé karty umístily, a za chodu měniče se na deskách měřilo, pokud nestačily měřící body, které měla každá karta na přední části.

Výše uvedený regulátor zezadu. Kromě horních širokých sběren, které zajistily rozvod napájení, jsou všechny propojení realizovány ovíjenými spoji. K tomu byl pro výrobu k dispozici nástroj, který automaticky omotal vyvedený pin konektoru tvrdým vodičem na obou stranách spoje. Nic se nemuselo letovat a kupodivu to drželo. 

Obvody napájení a budícího můstku. Ten nebyl reverzační ale samozřejmě regulovaný, aby zajistil nastavení správného budícího proudu a umožnil eventuální odbuzení motoru pro zvýšení otáček.

Součástí každého stejnosměrného motoru byl ventilátor, který musel motor spolehlivě uchladit. Jeho napájení včetně ochrany bylo zajištěno taktéž z měniče. Hlavní stykač také nebyl žádné "ořezávátko", musel spolehlivě sepnout a odepnout od sítě 110A.

Takhle to pak vešlo do skříně. Zajímavý byl výklopný pultík pod regulátorem, kde se dal položit osciloskop nebo multimetr pro měření. Také schránka na dveřích pro výkresy byla na tu dobu výborná. Všimněte si, že vše se vyrábělo z plechu s následnou povrchovou úpravou.