Osobně se setkávám s tím, že v posledním desetiletí začaly velmi rychle narůstat nároky a požadavky na zajištění nepřetržité spolehlivosti průmyslové výroby z pohledu minimalizace prostojů výroby způsobených „neočekávanými“ problémy typu „porucha výrobního stroje“. Osobně se ve své praxi stále více setkávám se stálým zvyšováním tlaku na potřebu velmi rychlého odstranění náhlých závad / poruch strojů, které manažeři často prostě vůbec neočekávají. Dnes jsme se dostali již do fáze, že v některých společnostech i čas 4 hodiny na odstranění závady je moc dlouhá doba a dle některých vyjádření výrobních manažerů při žádání o velmi rychlé odstranění poruchy / závady stroje často na tom stojí i samotná existence firmy (či spíše zisky manažerů / majitelů?).

Výše nastíněnou problematiku bych z osobních zkušeností vedoucího pracovníka servisního oddělení jednoho výrobce průmyslových strojů shrnul do několika následujících rovin:

• Víra v absolutní spolehlivost zařízení: Mnoho současných výrobních firem (jejich manažerů) si z nějakého důvodu nepřipouští možnost poruchy automatického stroje či linky a nemají pro tyto situace často vypracován žádný „náhradní plán“ výroby. Jsou pak často najednou nemile překvapeni či někdy i až zcela rozzuřeni po zjištění faktu, že i drahý automatický stroj se může porouchat, ať již z důvodu nevhodného používání či prostě nečekané únavy nějakého materiálu. Následně nemají vypracován žádný plán ani náhradní či metodický postup, co má firma (její pracovníci) v takové situaci dělat, jak zajistit výrobu apod. a veškerou tíhu problému prostě jen přesunou na servisní či dodavatelskou společnost stroje a jsou ji pak zcela „vydáni na milosti i nemilost“ . Tato situace je samozřejmě vysoce nežádoucí a kompetentní osoby ve vedení společností by měly tyto situace metodicky ošetřit, aby nedocházelo k čisté improvizaci, což je obvykle z pohledu výroby to nejméně efektivní a přitom nejdražší řešení. Někdy se při takových situacích bohužel i porušují předpisy bezpečnosti práce, aby se „zachránilo za každou cenu, co se dá“. Za takové situace vždy vzniká na straně uživatele zařízení i servisní organizace vysoký stres, což v žádném případě nikdy pozitivně nepřispívá ke kvalitnímu řešení problému ani k psychickému i fyzickému zdraví do problému zainteresovaných lidí.

• Správný výběr dodavatelské / výrobní firmy zařízení: Manažeři či majitelé firem v ČR se často při rozhodování o koupi nových strojů jen v malé míře zabývají spolehlivostí dodávaných strojů a případnými možnostmi servisu a dodávek náhradních dílů vzhledem k důležitosti rychlosti a spolehlivosti zajištění výroby. Často dominantní rozhodovací informací je pouze cena stroje, která se samozřejmě v určité míře vždy odvíjí od kvality stroje a také počtu skladových náhradních dílů, které prodejce či výrobce stroje má hned k dispozici k odeslání uživateli stroje v případě jeho poruchy. Levný stroj = uživatel stroje si obvykle musí sám náhradní díly naskladnit, pokud je chce mít rychle při ruce, protože levnému prodejci již nezbývají obvykle finance na držení velkého skladu dílů, i když to často nepřizná. Je tedy dobré již při koupi stroje uvážit, jak velký problém budou případné delší dodací lhůty oprav.

• Vyskytnutí poruchy u moderních strojů: Moderní digitální automatické stroje často nevykazují žádné známky zhoršené funkce až do okamžiku větší poruchy, která však obecně znamená celkové zastavení stroje a tedy často i zastavení výroby. Běžná jsou hlášení uživatelů strojů typu „Jak je možné, že to včera ještě normálně běželo a dnes ráno to už nejede?“. Samozřejmě se to s největší pravděpodobní vždy stane při době největšího vytížení stroje a tedy logicky v době požadavku největší výroby. S touto možnou situací je při organizaci výroby na straně uživatele stroje nutné dopředu počítat a vhodně se podle toho zařídit. Zvláště pokud je stroj již staršího data výroby, kde lze výpadky očekávat u špičkových a doposud spolehlivých strojů, protože jak materiály mechanických částí, tak i materiál elektronických součástek časem degradují, i když často na první pohled neviditelně. U elektronických částí strojů to obvykle bývá teplem při dlouhodobém provozu.

• Čištění a údržba strojů: Dnes se v průmyslové výrobě bohužel v rámci úspor výroby velmi podceňuje údržba a hlavně čištění výrobních strojů. To mám i z porovnání dlouholetých servisáků, kteří mohou například porovnávat se situací od začátku 90. let. Pokud to z hygienických důvodů není přímo nařízeno zákonem, bohužel jen málo která společnost dnes cíleně investuje prostředky do pravidelné údržby a čištění strojů od zbytků výrobních materiálu či prostě jen okolního prachu a špíny. Z praxe mohu říct, že až cca 50% všech poruch vzniká v důsledku zanedbané údržby. Nejen u elektromechanických strojů může trvalé či dlouhodobé znečištění stroje výrazně snížit jeho životnost. Nečistoty mohou dle jejich povahy i na první pohled skrytě reagovat s různými pevnými a elektronickými částmi / materiály zařízení. Ono se dlouhou dobu nemusí nic dít, ale pak opět ze dne na den či z minuty na minutu najednou dojde k takovému poškození / narušení stroje, že jeho digitální řídící jednotky klidně celý stroj odstaví, i když doposud pracoval bez problémů. Mnoho firem například pravidelně obměňuje svůj vozový park, ale již neinvestuje do údržby či obměny výrobních strojů, které často jsou tou hlavní produktivní a výdělečnou složkou společnosti. Praxe by však dle mého názoru měla být přesně opačná...

• Přehnaná očekávání od současných moderních automatů: Také se v praxi stále častěji setkávám se zcestným přesvědčením některých současných moderních manažerů firem, že automatický stroj znamená zcela bezúdržbové zařízení, které se prostě jen nainstaluje a ono bude nejlépe 20 let bez problémů samo pracovat (bohužel tak to někdy i prezentují někteří nesolidní prodejci strojů). Následně se někteří opravdu diví, že při nahlášené poruše servisní technik někdy stroj jen vyčistí a udělá běžnou provozní údržbu a stroj běží a že je následně od uživatele i v záruční době požadováno zaplacení servisního výjezdu. Bohužel každý elektromechanický stroj vždy bude potřebovat nějaký stupeň pravidelné údržby a seřízení. S tím je nutné počítat a buď tyto zákroky provádět vlastními zaškolenými pracovníky, nebo si pravidelně pozvat servisní techniky dodavatele stroje na pravidelnou údržbu. Když se stroj zastaví, to je již bohužel dost pozdě.

• Doba servisovatelnosti stroje: U moderních elektronických automatických strojů se zkracuje maximální doba „servisovatelnosti / opravitelnosti“ zařízení. Zvláště se to týká specializovaných řídicích jednotek strojů. Rychlý vývoj elektronických součástek totiž znamená i dřívější ukončení výroby předchozích typů součástek. Hlavně se to týká procesorů a ostatních vysoce integrovaných obvodů. Dnes se obvykle stále ještě udržuje schopnost plně servisovat / opravovat stroj po dobu 10 let od výroby. V budoucnosti však bude spíše docházet ke zkracování této doby. Prostě výrobci strojů v době vývoje i výroby stroje využívají aktuálně dostupné součástky a moduly výrobců těchto komponent. Když tito dodavatelé prostě tyto součástky přestanou vyrábět, není možné řídicí jednotky dále opravit a je nutné buď nákladně celou řídicí část stroje vyměnit, nebo někdy již je výhodnější i vyměnit celý stroj za nový. Navíc i když se ještě staré součástky někdy vyrábí, jsou díky nízkému odbytu jejich ceny velmi vysoké, takže je dnes obvyklé, že cena opravy straších řídicích jednotek je i dražší než kompletně nová jednotka. Uživatelé strojů, kteří uvažují i dlouhodobém využívání stroje (déle než 10 let) by si měli nechat vytipovat a předem naskladnit některé díly, které v budoucnu nemusí být k dispozici. Jde hlavně o řídicí elektronické desky strojů.

• Náročnější opravy speciálních strojů: Vysoce specializované stroje například s vysokým stupněm krytí, velkou odolností proti poškození či stroje s certifikací do výbušného prostředí jsou samozřejmě náročnější na opravy. U těchto strojů jsou obvykle dodací lhůty oprav i dodávek náhradních dílů výrazně delší než u klasických provedení strojů (4 a více týdnů je naprosto normální). Například komponenty s certifikací pro výbušné prostředí má málokterá firma skladem a téměř vždy se vyrábějí „na klíč“. Proto i v případě jejich poruchy či poškození a nutnosti jejich výměny je nutné dopředu počítat obvykle s dlouhou dodací lhůtou. To by také moderního manažera nemělo překvapit, ale z vlastní zkušenosti vím, že v ČR je situace někdy bohužel opačná.

Závěr

Závěrem bych k výše napsanému uvedl to, že jsem mluvil v obecné rovině a samozřejmě existuje i mnoho společností, které mají tuto problematiku velmi profesionálně vyřešenou. A nemusí jít nutně jen o velké nadnárodní společnosti. Ale obecně prostě platí, že v budoucnu jistě bude stále více důležité pro lepší a operativnější zajištění spolehlivosti výroby zajistit co nejlepší organizaci servisu nejen na straně výrobce a dodavatele strojů a zařízení, ale přinejmenším ve stejné míře i na straně majitelů či vedení firem, výrobních manažerů a uživatelů strojů. Ti musí vždy počítat i s možnými negativními situacemi, například způsobenými poruchou stroje v nejméně vhodnou chvíli, a mít pro ně vypracované „náhradní“ postupy řešení výroby či provozu firmy.

Řešením však jistě není v ČR někdy se vyskytující situace „brečení“ či rozčilování se manažerů firem do telefonů servisního oddělení typu: “pokud stroj nebude hned opraven, firmě hrozí miliónové penále od odběratelů a krach“. Zvláště v případě, že dotyčná firma nemá se servisní organizací žádnou smlouvu a servisní organizace je poruchou na straně zákazníka často v první fázi oznámení stejně zaskočena jako uživatel stroje. Je totiž pouze chybou těch samotných manažerů, že řešení těchto situací nemají předem nijak ošetřeno a prostě jen trvale riskují. Toto je sice krátkodobě finančně nejlevnější varianta zajištění „spolehlivosti výroby“, ale z dlouhodobého hlediska často naopak ta nejdražší, protože narychlo dodávané díly a výjezdy servisních techniků často bývají dražší než standardní výjezdy a navíc narychlo provedená práce může vykazovat horší kvalitu provedení.