Tento měnič ještě ve spoustě fabrik slouží k větší nebo menší spokojenosti údržby, záleží na četnosti poruch a dostupnosti náhradních dílů. Takže někteří čtenáři jej dopodrobna znají, ale Ti mladší nebo neznalí uvidí, jak se to dělalo z diskrétních součástek, kdy jediný integrovaný obvod byl operační zesilovač MAA741/748 a stabilizátor MAA723.
Měniče těchto typů jsem se osobně najezdil opravovat, znali jsme jej tenkrát v podstatě zpaměti, včetně elektronických obvodů řídícího regulátoru. Výroba začala někdy na přelomu 70/80 let a skončila začátkem devadesátých let. Kontakt na dnešní servis těchto starších zařízení najdete na konci článku.
|
Napáječ umístěný v samostatném rozvaděči obsahoval všechno, od silových svorek, ovládací obvody, hlavní stykač, pomocné výstupy, regulaci, hlavní můstek, budící můstek, reaktory, napájecí transformátory atd. To vše v jedné rozvaděčové skříni 600mm. Tento kousek typu M417E015 pohání vřeteno NC soustruhu SPT32/NC, produkce tehdejšího ZPS Zlín, stejnosměrnému motoru dokázal dodat 170A při 375V na kotvě. Vyráběl se i typ M411E015, také reverzační, s maximálním výstupním proudem 110A pro soustruh SPT16/NC. |
|
|
Kromě výstupního voltmetru a ampérmetru je na horní straně umístěný 3fázový AC motor pohánějící ventilátor, který zajišťoval chlazení skříně. U výdechu byla instalována vzduchová klapka, což byl kus plechu s mikrospínačem, a pokud ventilátor foukal, klapka zapojená v logice ovládání měniče uvolnila chod celého pohonu. Teoreticky, prakticky tohle byla dost poruchová část měniče, klapka se totiž zanesla prachem a nesepnula mikrospínač. |
|
|
Hlavní reverzační můstek poskládaný z 160A tyristorů produkce tehdejšího ČKD Praha. Každá dvojice tyristorů jištěná jednou rychlou pojistkou, některé varianty měniče měli pojistky s mikrospínačem a jejich výpadek odpojil měnič. Tyristory se tenkrát častěji měnily, vozil jsem tehdy v autě i velký "nástrčák", jinak nebylo možné je povolit. Megmet byl standardní výbavou pro kontrolu tyristorů. Vedle tyristorů jsou individuální zapalovací transformátory, pro úpravu zapalovacích impulsů, vlevo dole usměrnění zpětné vazby proudu kotvy. |
|
Tenkrát ještě nebyly na trhu dvojité tyristorové moduly, vše se skládalo z jednotlivých součástek. Šestipulsní usměrnění třífázového napětí 3x380V vytvořilo na výstupu omezené maximální stejnosměrné napětí 375V, to bylo tenkrát maximum pro reverzační můstek kotvy. V případě že byl pro pohon potřeba větší výkon, tedy stejnosměrné napětí kotvy až 440V, reverzovalo se přes buzení, pokud to bylo potřeba. Takovému měniči se říkalo typ "C" a představíme si jej v některém dalším díle.
|
"Srdce" (kolega VK mně jistě odpustí tento výraz) celého měniče, řídící regulátor. Celý je sestaven z jednotlivých karet a individuálních součástek. Pro zajímavost začíná to vlevo nahoře zdrojem +/-15V, dále integrátor, otáčkový a proudový zesilovač, generátory impulsů pro kotevní můstek, pro buzení, distribuční zesilovače zapalovacích impulsů atd. |
|
V prázdných pozicích bývaly ještě náhradní karty, vzpomínám si, že nejsložitější karta byla reverzační logika, osazená několika logickými členy NAND typu MH74xx. Naopak dost poruch způsobovaly karty osazené relátky do plošných spojů, kterým vlivem prachu a prostředí často přestaly kontakty převádět.
|
Celá skříň s měničem byla našlapaná až po strop, část obvodů byla umístěna na pantech a otvírala se ven ze skříně. Jako například tato černá skřínka, obsahující galvanicky oddělený převodník napětí kotvy. Uvnitř byly tranzistorové obvody střídající napětí do oddělovacích transformátorů. |
|
|
Další odklápěcí část obsahuje jištění pro pomocné AC obvody a motory, jako zmiňovaný ventilátor skříně a dále nezbytný samostatný ventilátor DC motoru. Použité tepelné ochrany motorů jsou typu R100.
|
|
|
Ostatní ovládání měniče. Hlavní stykač nad přívodními svorkami, vstupní šedý reaktor (tlumivka) pro 3fázový můstek je trochu vidět za přívodními vodiči dole. Za regulátorem, v horní části je vidět kousek panelu s tyristorovým můstkem buzení. Kondenzátory vpravo měly zajistit správné elektromagnetické odrušení měniče. Obecně se tenkrát běžně používaly v jištění obvodu kotvy dvě pojistky, jak je vidět v levé části.
|
|
|
Jestli jste si celou dobu lámali hlavu, jak se všechno do té malé skříně vešlo, tak asi takhle. A to každý typ vyráběného měniče musel projít tzv. tepelnou zkouškou, kdy se po dobu osmi hodin zavřel, spustil a zatížil na 100% štítkové hodnoty. Měřilo se samozřejmě oteplení uvnitř skříně a vše muselo vyjít. Po takové "tepelné" byl měnič horký jak akumulační kamna. Klimatizační jednotky tehdy u nás ještě moc neexistovaly. |
|
Dneska Vám výrobce měniče dodá velkou kostku, která je DC měnič a musíte si s tím poradit sami. Vymyslet jak jej umístit do skříně, zajistit reaktor, tlumivky, ovládací obvody, silové propojení, napájení 24VDC a podobně. Nakonec to naskládáte do stejné 600mm skříně a místo ventilace tam vrazíte klimatizační jednotku. O následné tepelné zkoušce celého zařízení již zřejmě není ani řeči.
Závěr:
Vyráběly se tenkrát věci, které fungují dodnes. A i když je technologie dneska už zase trochu dále, některé věci a principy platí a budou platit stále, jako například, že vše má svůj ztrátový výkon, který je potřeba uchladit.
Jaroslav Blažek
Doplňující odkazy k článku:
Servis na tyto staré měniče a pohony: http://www.kara.blaja.cz/
Další články o PLC, Scada/HMI, pohonech, profi-software a komponentech nejen pro průmyslové aplikace najdete na http://automatizace.hw.cz
Komentáře
Měniče M
Jako mladý inženýr jsem byl v MEZu Vsetín přímo u vývoje a výroby těchto měničů. Je pro mne velkým potěšením se dočíst, že tyto měniče se dochovaly dodnes a pamětníci na jejich provoz vzpomínají v dobrém.
Děkuji
Ing. Jaroslav Hlavatý, Praha, 2013