Celý měnič byl na svou dobu velmi kompaktní, a celkem hezký. Veškeré uchycení karet a zajišťovaly ale  šrouby a různé plechové úhelníčky. Než to člověk kolikrát rozdělal, aby mohl něco změřit, to byla doba. Proto většinou plexisklové kryty končily na dně rozvaděče, aby se příště nemusely pracně sundávat. Měnič se totiž navíc musel celý vypnout.

To co je na obrázku, je pouze usměrňovač pro kotvu, budič byl zvlášť.

Polovinu formátu co potřebovala kotevní část, zabral budič. Mechanické provedení bylo shodné s kotvou, včetně všech kladů a záporů. 

Takhle to potom vypadalo například s osazením měniče v rozvaděči. Signály k ovládání pohonu vedly přes černý konektor vlevo, včetně tachodynama, které se proto požívalo 20V/1000rpm. Měnič dokázal dodat motoru 160A při 375V na kotvě, přes kterou reverzoval, takže měl dvojitý můstek v usměrňovači napájení kotvy. V případě trvalejšího zatížení sloužily k ochlazení měniče ventilátory Mezaxial.

Kromě samotného měniče bylo nutné zajistit jeho ovládání včetně hlavního stykače, jištění tyristorů a pomocných obvodů. Vlevo jsou vidět proudové transformátory zpětné vazby, vpravo například ta průhledná krabice je přepěťová ochrana pro napětí kotvy.

Jak je vidět s dnešním minimálním krytím IP20 pro přístroje v rozvaděči si tenkrát nikdo starosti nedělal.

I když měnič působil malým dojmem, jakmile se k němu přidalo vše potřebné pro ovládání a připojení motoru, byla z toho jedna skříň.

K střídavému napájení, připojení ochranného vodiče a obvodů kotvy sloužily svorníky M8. Za nimi dole je částečně vidět šedá třífázová síťová tlumivka - reaktor.

Tady už je vidět celý budič, netvořila jej totiž jen regulační karta, ale potřeboval také napájení, proudový a napěťový převodník a výstupní výkonové odpory včetně tlumivek. 

Takhle byl realizován zdroj +/-15VDC pro napájení regulátorů. Symetrické napájení vyžadovaly operační zesilovače. Stabilizaci obstaral obvod MAA723, výkonově vše jistily tranzistory na chladičích, ale ve výsledku zdroj moc proudu nedal.

Výkonová část měniče kotvy. I když se to nezdá, byl měnič dost těžký. Umístění tyristorů na chladičích nebylo moc přístupné. Vpravo za podobným napájecím zdrojem pro regulátor je vidět jeho transformátor. Dnes vše obstará jedna, nebo dvě menší krabičky.

Protože dnes jsou všechny měniče digitální a nastavují se jen parametry přes displej, podívejte se, jak vypadal klasický analogový regulátor. Vlevo otáčkový zesilovač a vše co s ním souviselo, vpravo pak vidíme proudový regulátor. Za ním je ještě schován generátor zapalovacích impulsů pro tyristory.

To je on, generátor impulzů. Nejprve se ze síťového napětí vytvořily přesné pilovité průběhy pro každou fázi, v komparátoru řídícího napětí a této pily se vytvořily zapalovací impulsy přesně fázově posunuté. Ty se pak již jen upravily, zesílily, přehnaly přes nějakou reverzační logiku a šup s nimi na tyristory. Všechno se nastavovalo přes ty kulaté trimry, ve výrobním závodě pracovníci po odzkoušení a seřízení zaznačili jejich nastavení.

Pod napájecím zdrojem jsou vidět výkonové 160A tyristory z ČKD Praha. Jednou se podařila vyrobit nějaká vadná série s malým závěrným napětím a osobně jsem jezdil do Ruska tyto tyristory vyměňovat. Celý měnič se pro to musel rozdělat do šroubku.